Opět po malé odmlce srdečně zdravím čtenáře našeho milého Zpravodaje a mého malého nepravidelného občasníku..
I když píšu zprávičky májové, vrátím se ještě k poslednímu dni měsíce dubna, kdy jsme pořádali již tradiční Pálení čarodějnic na letišti. I když bylo chladněji, akce to byla velmi vydařená. Jsme velmi potěšeni, že se náš čarodějnický den stále setkává s takovým ohlasem. Opět musím poděkovat paní Evě Johnové a jejímu týmu kamarádek za přípravu a realizaci celého odpoledne pro děti. Každý rok je tematicky jiné a vždy originální. Také děkuji zdejšímu oddílu skautů, kteří nám každý rok ochotně chodí s organizací soutěží pomáhat. Odměnou za tuto práci jsou úsměvy a rozzářená očička našich ratolestí, které si vždy s radostí a nadšením toto odpoledne užívají. A pohled na šťastné a spokojené děti je přece ten nejkrásnější pohled na světě! Večer nám taktéž již tradičně zpříjemňují naši oblíbení Tuláci, bez kterých si již tento večer ani neumím představit. A večer se pozvolna přehoupne v noc a ráno je už máj…
A máj je pro nás hasiče nejhektičtější období celého roku. To začínají soutěže v požárním sportu. My jsme během května stihli uspořádat tři. Jako první byla Okresní liga mladých hasičů, na níž se sjelo 16 družstev v kategorii mladších a 17 v kategorii starších. Mezi mladšími byli nejlepší závodníci z Kojetic na Moravě, druzí skončili Markvartice a třetí Kněžice. V kategorii starších se nejvíce zadařilo dětem z Výčap, ale opravdu jen s malinkatým náskokem před borci ze Starče a třetí byly opět Markvartice.
Druhou ze soutěží byla „O pohár starosty města“. Zatímco děti se předešlý den koupaly v záři sluneční, dospělé celý den zkrápěl déšť… Ale ani ten nezabránil 15 družstvům mužů a 2 družstvům žen aby změřily své síly. Ukázalo se, že Trnava stále patří mezi muži ke špičkám v hasičském sportu. Stříbro si vystříkali borci z Oponěšic a bronz si vybojovali hoši z Krasonic. V ženské kategorii byly lepší děvčata z Bačic-Uherčic, ale souboj s hasičkama z Krahulova byl velmi vyrovnaný.
Poslední z květových soutěží bylo Oblastní kolo v požárním sportu dospělých. Tato soutěž je divácky velmi oblíbená, neboť se kromě královské disciplíny – požárního útoku, běhá i štafeta a to je teprve adrenalin, když namakaní svalovci překonávají domeček, bariéru či kladinu a v plné rychlosti odhazují hadice. Píšu, že pro diváky je štafeta atraktivní disciplína, ale to neplatí pro všechny závodníky, proto účast na této soutěži bývá obvykle slabší, ale zas na druhou stranu se jí účastní i starší pánové a tak se ten počet družstev téměř vyrovná. Mohli jsme tedy přivítat 7 družstev mužů, 5 družstev mužů nad 35 let „staříků“ a 4 družstva žen. Své kvality zde opět předvedli pánové z Příštpa, kteří si odvezli zlato v obou mužských kategoriích. Jako druzí mezi mladšími muži skončily Šebkovice a s velkou radostí musím konstatovat, že i když ne vše se našim hochům podařilo tak jak by si představovali, nakonec se jim podařilo vybojovat bronz. Mezi „staříky“ si stříbro vybojoval Vranín a na pomyslnou třetí příčku vystoupili, a to zcela zaslouženě, pánové z Lažínek. Ženskou kategorii ovládly děvčata z Jaroměřic nad Rokytnou, z druhého místa se radovaly hasičky z Lažínek, třetí skončily ženy ze Šebkovic a bramborová medaile tentokrát putovala do Častohostic. Soutěže to byly hezké, ale namáhavé, obzvláště po organizační stránce. Je to spousta práce při údržbě, úklidu a modernizaci našeho areálu, v němž tyto akce pořádáme. Myslím, že všechny naše akce probíhají v pohodě a jsou tak vnímány i našimi návštěvníky. Proto všem, kteří přiloží ruku k dílu, ať již při zmiňovaných soutěžích, Pálení čarodějnic či chystaném Minicountry festiválku, a pomohou ke zdárnému průběhu těchto akcí, patří zasloužený a velký dík.
Když už jsem zmínila chystání již druhého Minicountry festivalu „Značkovací železo“ , tak bych ráda všechny pozvala v sobotu 29.7.2017 opět do našeho krásného areálu na letišti. Stejně jako vloni i letos se můžete těšit na pohodově strávený večer ve společnosti našich milých Tuláků a se skupinou Druhej dech Old boys z Třebíče. S nimi můžete zpívat a tančit, nebude chybět ani bryčka s koňmi, samozřejmostí jsou dobrůtky k zakousnutí i napití, stylová obsluha a dobrá nálada… Ale to těm, kteří navštívili náš festiválek už minulý rok a pravidelně navštěvují naše Večery při svíčkách snad ani nemusím připomínat. Zbývá mi jen poprosit našeho milovaného Floriánka o přízeň a krásné počasí…
I když je květen měsíc krásný, měsíc lásky, přesto i v něm se dějí události smutné. S velkou bolestí v srdci jsme přijali zprávu, že odešel z našich řad náš dlouholetý člen bratr Alois Drapač. Po dlouhé a těžké nemoci, se kterou statečně bojoval několik měsíců, byl již tak unaven, že 13.5.2017 mu došly poslední síly a zákeřná choroba jej přemohla. Bratr Alois Drapač vstoupil do velké hasičské rodiny již v roce 1956. Lojzík byl vyučen automechanikem a pracoval jako řidič autobusu. Toto byla ideální kombinace pro práci ve Sboru dobrovolných hasičů. Jako každý mladý začínal s činností s mládeží a i s družstvem dospělých. Jejich generace dosahovala velice dobrých výsledků na soutěžním poli a to nejen mladistvým zápalem, ale také výborným stavem techniky, kterou používali na soutěžích a také, a hlavně, při výjezdech. Jako řidič dbal na to, aby hasičská technika byla vždy vzorně připravena. Svoje pracovité ruce dokázal vždy ochotně přiložit k dílu při brigádách, při pořádání sportovních a kulturních akcí i při pomoci městu. Lojzík pracoval jako řidič linkových a zájezdových autobusů, dělil svůj volný čas mezi rodinu a hasiče. Jeho profese ho tak nějak předurčila k dopravě členů soutěžního družstva i mládeže po sportovních kláních. I při pořádání akcí na letišti dělal dopravce pro zajištění potřebného materiálu. Po odchodu do důchodu nesložil ruce do klína. Aktivně radou i prací pomáhal zvelebovat naše cvičiště. Aktivně se zapojoval do dění ve sboru. Několik let byl členem výboru sboru, kde pracoval v kontrolní a revizní komisi. Dvě volební období vykonával předsedu této komise. Lojzík byl pro svoji upřímnou povahu mezi členy velmi oblíben. Škoda, že těžká nemoc zastavila jeho pracovité ruce, které budou sboru chybět. Škoda, že už ho nebudeme potkávat na procházkách po naší ulici s černou kočičkou s bílým obojkem. Bratr Alois Drapač byl po zásluze za svou práci oceněn řadou svazových vyznamenání. Bohužel o to poslední a nevyšší – Titul Zasloužilý hasič – ho připravila smrt. I přesto pro nás hasiče to pan Zasloužilý hasič byl.
