Zdravím všechny pravidelné čtenáře našeho Zpravodaje a mého malého hasičského okénka..
Kdo z Vás pravidelně sleduje dění v našem městečku, tak mu jistě neuniklo, že během krátké doby visel na naší hasičské zbrojnici dvakrát černý prapor. Poprvé od 17. července, kdy nás opustil náš báječný kamarád, člen Sboru a Zasloužilý hasič Josef Šťastný. Hasičem se stal již v roce 1958 a za těch téměř 60 let pro hasiče udělal pořádný kus práce. Byl členem soutěžního družstva, podílel se na přestavbě a modernizaci naší hasičárny, byl členem výboru i výjezdové jednotky, kde zastával funkci strojníka. Jeho pracovité ruce jsou vidět i na letišti, kde byl hnací silou při budování našeho sportovního areálu, kde ještě letos zjara pomáhal při stavění hranice na Pálení čarodějnic.. Byl to člověk upřímný, pohodový, laskavý a obětavý a všem kdo mu byl blízký po něm zůstane v srdci prázdné místo.
O měsíc později, 24. srpna jsme museli černý prapor vyvěsit znovu a to když dotlouklo bolavé srdce dalšího našeho Zasloužilého hasiče, bratra Josefa Beránka. Ten vstoupil do řad hasičů v roce 1966 a celých 50 let pracoval naplno. Byl zakladatelem prvního družstva mladých hasičů zde v Moravských Budějovicích a jako jeden z prvních se stal profesionálním hasičem, kde vykonával funkci spojaře. Společně se svými vrstevníky se též podílel na budování naší zbrojnice. Aktivně se zapojoval do dění ve Sboru, byl členem výboru, vykonával funkci Starosty okrsku a byl členem Aktivu zasloužilých hasičů. Ale největší Pepíkovou zálibou a vášní byla hasičská historie. Začal jako kronikář profesionálních hasičů a během této práce ho historie uchvátila natolik, že začal sbírat veškeré dokumenty, kroniky, fotky, ale i uniformy, helmy, hračky a vlastně úplně vše, co je nějakým způsobem s hasičinou spjato. Spolupracoval i s okolními sbory, svoji sbírku neustále doplňoval a rozšiřoval. Jeho výstavy byly žádány na všech hasičských i obecních slavnostech v blízkém i dalekém okolí, protože hasiči stojí ve všech malých obcích při jakémkoliv dění vždy v prvních řadách!! Bude velmi těžké v tomto směru najít za Pepíka náhradu, někoho, kdo bude stejně oddán historii tak jako on.
Ale vše jednou přebolí, i smutek po odchodu našich přátel. Máme důvod se i radovat a to také hned dvakrát. Poprvé jsme slavili 13. srpna, kdy se našemu místostarostovi Miroslavu Johnovi a jeho ženě Evě narodil syn Michal. A o čtyři týdny později 9. září bylo na světě další hasičské miminko a to také chlapeček Dominik, který se narodil členům Vladimíru Růžičkovi a jeho snoubence Verunce Novotné a tím pádem se starosta SDH stal poprvé hrdým dědečkem. Oba chlapci se mají čile k světu a my doufáme, že jednou zastanou své místo i mezi námi v řadách dobrovolných hasičů, nejdříve jako Floriánci, ale jak porostou… kdo ví, co jim osud nachystá. Předpoklady k tomu, aby byli dobří hasiči už mají. Oba tátové jsou hasiči tělem i duší od mládí a práci ve Sboru věnují převážnou část svého volného času.
Dovoluji si svůj malý sloupek ukončit jedním z moudrých citátů od Jana Wericha. „Život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil. Ono se s tím popravdě ani nic jiného dělat nedá.“ Musím uznat, že život obou Pepíků za to doopravdy stál a já doufám, že totéž se jednou bude dát říct i o těch našich dvou mrňouscích!
Za SDH Vlasta Růžičková, kronikářka
