Po dvou opravdu horkých a slunečných měsících opět zdravím všechny milé čtenáře našeho Zpravodaje. Kdo si ještě letmo vzpomene na můj poslední článek, tak si možná vybaví, jak netrpělivě jsme očekávali narození dcerky našeho člena Jeníka Šabatky, Jůlinky… Nakonec jsme se dočkali a Jůlinka sílí a roste ve zdraví a do krásy k velké radosti svých rodičů. Snad i díky tomu, že jsme její příchod na svět hned na začátku prázdnin řádně oslavili.
Ovšem každá radost musí být vykoupena bolestí a smutkem, aby byl zachován spravedlivý řád vesmíru. O tom, že opravdu tento řád existuje, nás přesvědčil odchod našeho kamaráda Radka Opršala. Naposledy jsme se s ním mohli rozloučit ve čtvrtek 20.7.2017 v Obřadní síni v Jihlavě. Radek vstoupil k hasičům v roce 1987. Nebyl to ten typický hasič s dýchačákem na zádech a proudnicí v ruce. Byl ale velmi pracovitý, energický, organizačně schopný, flexibilní a podnikavý. Účastnil se organizací všech našich akcí a ještě letos na Čarodějnicích griloval masíčko. Při soutěžích zajišťoval proviant, pomáhal s dopravou a kancelář jeho firmy VEDIKA, kde bylo takové naše druhé hasičské administrativní zázemí, byla pro všechny hasiče vždy otevřena. Byl členem výboru Sboru, kde vykonával funkci kulturního referenta a později pokladníka a hospodáře. Už nikdy neuslyšíme jeho hřmotný smích, hru na housličky, které měl moc rád a neuvidíme ho sedět u vody s prutem v ruce a pohrouženého do svých myšlenek. Radek byl člověk, který dokázal rozdávat lásku, pohodu a obětavost a bude nám nesmírně chybět.
Když jsme se vzpamatovali z tohoto šoku, vrhli jsme se na přípravu již 2. Mini country festiválku „Značkovací železo“. Probíhal opět v našem sportovním areálu na letišti v sobotu 29.července a ač do čtvrtka ještě nebe plakalo s námi, od pátku nám Floriánek seslal sluníčko a my začali věřit, že se tento večer vydaří. Ovšem nejen počasí je potřeba ke zdárnému průběhu takovýchto akcí. Ačkoliv je náš festiválek akce nízkorozpočtová, přesto se neobejdeme bez pomoci sponzorů, kterým bych chtěla touto cestou ještě jednou poděkovat. Letos nás podpořily firmy FERRUM s.r.o., INEX stavební firma, Grafické studio paní Bastlové, TR WASH Lažínky, BARVY-LAKY pana Němce, Květinářství u Chvátalů, Vitamínka Káji Konvaliny, Truhlářství pana Haupta, Sport-hobby manželů Kertezových a velice výrazně nám přispěl i náš příznivec z Brna – pan Pavel Dvořák.
Musím poděkovat i MěKS Beseda, která nám i letos byla nápomocná při propagaci a také nám zapůjčila stan a sety, aby se všichni návštěvníci měli kde pohodlně usadit. Rovněž děkuji panu Římovskému a jeho firmě Jarotransit za zapůjčení velkého nákladního auta coby stylového podia pro naše muzikanty a Vláďovi Čábelovi za pořízení videa, které bylo možno shlédnout na programu kabelové televize, na našich webových stránkách či youtube.
Tento Mini festival je takovým vyvrcholením našich „Večerů při svíčkách“ které pořádáme 2x ročně na naší hasičárně s Tulákama. Ale jelikož je festiválek akce přece jen náročnější, přizvala jsem i letos skupinu Druhej dech – Old boys z Třebíče, která se s našimi Tuláky velice dobře doplňuje. I letos jsme mohli přivítat více než 200 diváků a to nejen zdejších, ale přijeli k nám i z Jemnicka, Třebíčska a Znojemska. Moc mě těší, že jim náš festiválek stojí za to navštívit ho a pokud vím, neodjížděli zklamaní a líbilo se to snad všem. Atmosféra byla opět příjemná, pohodová, přátelská a uvolněná. Zpívalo se, tančilo, povídalo, posedělo u táboráku, který k této akci také neodmyslitelně patří a celkovou atmosféru večera báječně podtrhuje. Jediné, co trochu zkalilo dojem tohoto dne, byla absence koníků, na které jsme všichni netrpělivě čekali a moc se těšili. Bohužel došlo k technické závadě na vozíku, a proto se koníci nemohli dostavit. To jsem se ovšem dozvěděla až po skončení akce a dodatečně se všem, kteří se na ně těšili stejně jako já, omlouvám. Ale jsme jen lidé a nehody se bohužel stávají. Proto na příští rok chystám malé inovace a mám i spoustu nápadů jak obohatit a vylepšit nejen ten ročník příští… Ovšem i když mám hlavu plnou nápadů, sama bych těžko zvládla připravit takovou akci. Proto děkuji všem členům Sboru za jejich pomoc. Tu opravdu oceňuji, protože na přípravě a realizaci festiválku spolu se mnou strávili desítky hodin a to zcela nezištně a dobrovolně a bez nároku na jakoukoliv odměnu. Musím říct, že jsem šťastná, že mám kolem sebe tak báječnou partu lidí, která mě nepovažovala za blázna, když jsem s nápadem Značkovacího železa přišla. Naopak mě podpořili a pomohli. A to nejen členové Sboru, ale v mnoha případech i jejich životní partnerky.
A na závěr snad jen několik přání. Možná jsem neskromná, ale přála bych si, aby toto naše děťátko s názvem Značkovací železo přežilo a dále se rozvíjelo a vzkvétalo. Přeji si, abychom se my, hasiči, měli stále kde scházet a připravovat pro Vás takovéto pohodové akce, ať už zmíněný festiválek, Večery při svíčkách, Čarodějnice či plesy nebo i jiné… A mé největší přání je, abychom zůstali stále tak báječná parta, jakou si myslím Sbor dobrovolných hasičů v našem městě je…
A nejen hasičům, ale všem čtenářům Zpravodaje přeji krásný, prosluněný a vlahý podzim a doufám, že se opět brzo setkáme, ať už při nějaké z našich akcí nebo prostě jen tak…
Za SDH Vlasta Růžičková, kronikářka
www.sdhmb.cz
